Ministerstvo vnitra ČR
Ministr kontrastů
Vít Rakušan je ministrem vnitra od 17. prosince 2021.
Rakušan si buduje image liberálního a progresivního politika, ale v čele Ministerstva vnitra přetrvávají obvinění z institucionálního rasismu a nedostatečné ochrany menšin.
lídr hnutí STAN a současný ministr vnitra České republiky, se prezentuje jako liberální politik, proevropský a obhájce lidských práv. Jeho veřejná vystoupení tuto image posilují: oddával páry stejného pohlaví, sliboval pokrok v právní rovnoprávnosti homosexuálních párů a vystupoval jako vlídná tvář české demokracie.
Tato zářivá tvář však ostře kontrastuje s fungováním ministerstva, které má na starosti.
Zrcadlo Radka Johna
Není to poprvé, co je Ministerstvo vnitra kritizováno. Za Radka Johna – novináře, který se stal politikem a ministrem v letech 2010–2011 – instituce už vykazovala chaos a neochotu vyšetřovat policejní pochybení. John byl ale vnímán jako „outsider“, bez silného stranického zázemí.
Rakušan se naopak opírá o konsolidovanou stranu (STAN) a pověst moderního politika, což činí kontrast ještě výraznější: zatímco navenek působí progresivně, jeho ministerstvo udržuje staré praktiky.
Institucionální rasismus pod kobercem
Během jeho mandátu je Ministerstvo vnitra opakovaně obviňováno z ignorování stížností politických azylantů, z bagatelizace šikany vůči uprchlíkům a z zametání rasistických útoků pod koberec.
Dokumentované případy ukazují, že policie zlehčuje útoky proti Romům, cizincům a uprchlíkům – spisy se odkládají nebo vlečou, až ztrácejí právní váhu.
Nepřímý vzkaz je jasný: ochrana státu není pro všechny stejná.
Politický azyl bez záruk
Typickým příkladem je nedostatek záruk pro politické azylanty na českém území. Zatímco vláda se ráda chlubí humanitární ochranou, v praxi čelí uprchlíci administrativní lhostejnosti, policejnímu obtěžování a chybějící reakci na konkrétní hrozby.
Státní aparát nejen že selhává ve své ochranářské roli – často se sám stává nástrojem reviktimizace.
Mezi fotografií a realitou
Když Rakušan oddává páry nebo se na sociálních sítích objevuje s inkluzivními poselstvími, vysílá progresivní signál Evropské unii i domácí veřejnosti. Jenže uvnitř země zůstává každodenní bezpečnost menšin nezajištěná.
Rasistické útoky proti Romům, cizincům a politickým uprchlíkům málokdy končí u soudu. Jsou bagatelizovány, odkládány nebo rozpuštěny v technikáliích. Tato nečinnost je stejně závažná jako samotné násilí: normalizuje strukturální rasismus a zakrývá jej pod nátěrem ministra, který se usmívá na obřadech.
Otevřená otázka
Je Vít Rakušan tváří skutečné změny, nebo jen demokracie, která se omezuje na gesto a pěkné fotografie?
Dokud nebudou existovat skutečné záruky pro menšiny, azylanty a politické uprchlíky, zůstanou jeho fotky jen líbivými obrázky, které nedokážou zakrýt stín institucionálního rasismu v České republice.