Česká republika a rekord roku 2025
Česká republika se v roce 2025 chlubí rekordním počtem romských kandidátů, ale moc zůstává nulová. Je to rozmanitost ve výloze v zemi, kde naopak roste rasismus a vyloučení.
Více jmen, méně moci
Patnáct romských jmen se objevuje na kandidátkách českých stran v letošním roce. Někteří dokonce v xenofobních formacích, které svůj program postavily na útocích proti Romům. Je to paradox tokenismu: čím více viditelných tváří, tím větší skutečné vyloučení.
Rekord, který realitu nemění
V roce 2025 padá rekord: patnáct romských kandidátů figuruje na volebních lístcích, což je nejvyšší počet od demokratické transformace. Nicméně, počet se nepřekládá do skutečné moci. Většina kandiduje na zadních místech, bez reálné šance získat mandát. To, co se prodává jako pokrok, je ve skutečnosti pouze strategie výlohy.
Rozpor s elektorátem SPD
Případ SPD, nacionalistické strany Tomia Okamury, ukazuje rozpor naprosto jasně. Tato formace vybudovala svou popularitu na otevřeně nepřátelském diskurzu vůči Romům. Její voliči to vědí a oslavují. Proto když se na kandidátce objeví romské jméno, nevidí v tom inkluzi, ale kosmetické gesto. Nevolí tuto osobu, volí Okamuru a jeho poselství vylučování. Strana však získá dokonalou zástěrku: „když máme Romy na kandidátkách, nemůžeme být rasisté“. Zdánlivá rozmanitost tak vybělí, ale nezmění.
Přelud ve Stačilo!
Něco podobného se děje u Stačilo!, prorusky laděné koalice sdružující komunisty, nacionalisty a zahořklé populisty. Její základna také nehledá romské zastoupení; hlasuje pro tvrdý nacionalismus a odmítání menšin. Přesto Stačilo! nasazuje romské kandidáty jako Marco Cavali nebo Radek Onodi, kteří se prezentují jako aktivisté nebo hrdí občané. Pro stranu není důležitá jejich dráha: důležité je ukázat „pátinu plurality“. Tímto způsobem se organizace, kterou soudy upozorňují kvůli obcházení volebního zákona, prezentuje jako inkluzivní, zatímco dál přiživuje rozdělení a společenskou nenávist.
Před kým se chtějí ospravedlnit
Ani SPD, ani Stačilo! nechtějí přesvědčit své věrné stoupence. Ti už jsou přesvědčeni a sdílejí předsudky vůči Romům. Skutečnou funkcí těchto kandidátů je sloužit jako štít před třemi externími publiky.
Zaprvé, před národními médii, která tyto formace kritizují z rasismu.
Zadruhé, před Evropskou unií a dalšími mezinárodními pozorovateli, kteří sledují situaci menšin a vydávají zprávy ovlivňující reputaci země.
A zatřetí, před umírněným nebo nerozhodným voličem, který váhá mezi populistickými možnostmi.
Ve všech případech je inkluze spíše propagandou než skutečným závazkem.
Co získávají romští kandidáti
Otázka je nevyhnutelná: proč to přijímají? Odpověď je kombinací několika faktorů. Pro některé znamená kandidatura politickou viditelnost, což je pro Romy v Česku vzácné. Zároveň i když jsou na nevolitelných místech, kandidatura přináší status, rozhovory a kontakty. Jiní to vidí jako příležitost k individuálnímu vzestupu. Jsou i tací, kteří upřímně věří, že mohou zevnitř ovlivnit, i když omezeně. Cena je však vysoká: zatímco získávají osobní prestiž, komunita se stává symbolickou zástěrkou stran, které udělaly z nenávisti svou vlajku.
Druhá tvář: Romové v demokratických stranách
Ne všechny kandidatury jsou tokenismem. V demokratických stranách existují pokusy o skutečné zastoupení. Jaroslav Miko a Cyril Koky kandidují za STAN s viditelnými kampaněmi a zkušenostmi v obhajobě lidských práv. V koalici SPOLU kandiduje Josef Tokár a v opozici ANO figuruje Marcel Ščuka. Na rozdíl od SPD či Stačilo! zde kandidáti nepůsobí jako zástěrka, ale jako pokus získat reálný prostor.
Časová osa: od zastoupení k prázdnu
1990 – Romská občanská iniciativa (ROI) získává osm mandátů v československé federaci.
1992–1996 – Ladislav Body, Rom zvolený za KSČM, si udržuje mandát i po rozdělení země.
1998–2002 – Monika Mihaličková, poslankyně Unie svobody, je poslední romskou poslankyní v Poslanecké sněmovně.
2002–2024 – Více než dvacet let úplné prázdno: žádný Rom v Parlamentu.
2025 – Rok rekordu: patnáct jmen na kandidátkách, ale většina na nevolitelných místech.
Závěr
Paradox je zřejmý: v roce 1990 měli Romové skutečné zastoupení v Parlamentu; v roce 2025 mají jen tváře na volebních lístcích. Jinými slovy, mluví se o rekordu, ale je to prázdný rekord: více fotografií, nulová moc. Diskriminace a rasismus neklesly, naopak, zesilují.
Epilog
Před pětatřiceti lety zvedlo hlas v Parlamentu osm romských poslanců. Dnes se na kandidátkách objevuje patnáct jmen, ale jsou to patnáct přízraků: viditelní v kampani, neviditelní u moci. Česká demokracie se chlubí rozmanitostí na kandidátkách, zatímco ve svých institucích udržuje zeď vyloučení. Proto jsme od skutečného zastoupení přešli k symbolickému přeludu.
